Stránky papoušků

Odkud pochází

Andulka vlnkovaná je domovem v Austrálii, nejhojněji se vyskytuje ve středních oblastech kontinentu. Správně bychom měli mluvit v množném čísle, protože jednu andulku určitě nikdo nepotká. Naopak - tisícihlavá hejna přeletují krajinou a hledají vodu a zdroj své oblíbené potravy, travních semen. Dokonce ani v době hnízdění pospolitý pud nezanikne. Páry se zdržují poblíž ostatních a společně zaletují za potravou. Andulky objevil v Austrálii známý přírodovědec Gould na začátku 19. století a pojmenoval ji "zpěvavý trávní papoušek". První exemplář vystavený v muzeu v Anglii pod jménem "papoušek vlnkovaný" byl střelen v roce 1804 v Rose Hillu. Do Evropy byla živá andulka dovezena poprvé v roce 1840. O 30 let později už zaplavovaly Evropu každý měsíc tisíce papoušků. Teprve v roce 1894 byl vydán přísný zákaz vývozu všech australských živočichů a příliv andulek ustal. To ovšem nijak nevadilo, protože se v té době už zcela běžně rozmnožovaly i v chovech.

Barevné formy

Značnou oblibu si andulka získala ojedinělou vlastností: náhodně vzniklé barevné formy mohly dát následným křížením a šlechtěním vznik nejrůznějším barevným odchylkám a varietám. Dnes jsou jich známy desítky a stále přibývají nové. V přírodě jsou andulky zelené a jen několikrát byli spatřeni žlutě zbarvení ptáci, zatímco modrá andulka byla pozorována jen jednou. V chovech se jako první barevná forma objevila žlutá (1872), pak modrá (1878) a nakonec bílá (1920). Pak už vylo vyšlechtěno mnoho dalších. První byly nesmírně ceněny - například za modrou andulku (která se pravděpodobně poprvé objevila v Japonsku), se platilo v Anglii 26 liber ! Stačilo však několik let a modrých andulek bylo tolik, že jejich cena klesla na několik šilinků.

Typy ubikací

Andulku můžeme chovat buď v kleci nebo ve voliéře. Pro jeden pár stačí klec o rozměrech 60 x 40 x 40 cm. Klece lze koupit již hotové. Jsou celé kovové, a tak se nemůžou andulky dostat ven. Jako všichni papoušci totiž mají velkou sílu v ostrém zobáku a časem si poradí i s dřevěnými sloupky. Výhodou kupovaných klecí je i vyjímatelné dno, které snadno umyjeme. Do klece umístíme bidýlka - přírodní větvičky z nejedovatých dřevin tak silné, aby je pták téměř ale ne docela) obemkl prsty.

Je samozřejmé, že čím větší klec ptákům dopřejeme, tím je to pro ně lepší, protože se mohou proletět. Mnozí chovatelé, kteří chovají jednoho nebo dva papoušky, nechávají andulky proletět po bytě. To je v pořádku, ale musíme dbát na to, aby nezůstalo otevřené okno, nebyly zapnuté elektrické spotřebiče, nezůstala odklopená nádoba s horkou vodou apod. Ve venkovní voliéře mohou žít andulky po celý rok, protože jsou velice otužilé. Snášejí i mrazy do - 15 °C, je však nutné jim zajistit chráněné závětří. Stačí potáhnou rohové stěny rohoží a připevnit stříšku. Stejně jako klec je i voliéra nejvhodnější celokovová. Rozhodně nelze použít síť z provazů nebo umělé hmoty, protože tu andulky rozkoušou. V žádné kleci nebo voliéře nesmí chybět jemnější propraný písek, který andulky polykají a pomáhají tak rozmělnit tvrdá semena. Stejně tak nesmí chybět ani nádoba s vodou na pití, případně vanička na koupání. Aby se z ní ptáci snadno dostali, položte do vody plochý kámen. Dopřejete-li za horkých dnů andulce vlažnou sprchu, určitě to ocení. Andulky se totiž nejraději koupou pod kapkami deště nebo si protřepávají peří v mokré trávě.

Krmení

Krmení andulek je velmi snadné, protože jsou to nenároční ptáci. Dospělým dáváme proso, loupaný oves, lesknici, trochu konopného semena (zvláště v zimě), slunečnici, klasy jitrocele i klásky trav apod. Nezapomínáme ani na zelené krmení, jako je špenát, ptačinec, pampeliška a občas i mrkev nebo jablko . Salát raději nepodáváme, protože bývá mnohdy příčinou průjmů. Vhodným doplňkem jsou naklíčená semena ovsa nebo pšenice, narašené větvičky ovocných stromů či vrby. Vařená jídla (např. těstoviny) a sladké plody do jídelníčku andulek nepatří, i když jim toto " zakázané ovoce " chutná.

Rozmnožování

Pokud se chceme dočkat mláďat, nemusí se nám to vždy podařit s jediným párem. Partneři si možná nepadli do oka nebo jim chybí společnost. Větší množství andulek totiž podporuje hnízdění a navíc si mohou jednotlivci vybrat partnery podle své volby.
V přírodě hnízdí andulky v dutinách v blahovičnících (možná je znáte spíše je jako eukalypty), a proto jim připravíme dutiny umělé, nejlépe v podobě budek z prkének. Budka může být na výšku, s vletovým otvorem průměru 4,5 - 5 cm uprostřed, nebo ležatá a pak bude otvor posunutý k jedné straně. Vhodný rozměr budky pro jeden pár je 15 x 15 x 20 - 25 cm. Na dně je třeba vyhloubit mělký důlek, aby se vajíčka nerozkutálela - samice by je neuměla vrátit. Kromě toho nasypeme na dno trochu pilin, protože andulky jsou zvyklé hnízdit v přírodě na vrstvičce ztrouchnivělých třísek. Střížky budek by měly být odklápěcí, abychom mohli hnízdo snadno kontrolovat. Nemusíte mít strach, že by proto pták hnízdo opustil, to se u andulek stává jen velice vzácně.

Chováme-li andulky v menší kleci, připevníme hnízdní budku zvenčí tak, aby do klece ústil jen vletový otvor. Budka pak nezabírá andulkám prostor.
Samička snáší obvykle 3 - 6 vajíček, i když někdy jich může být až 12. Snáší je obden a často na ně zasednu už po prvním nebo druhém sneseném vajíčku. To znamená, že se mláďata líhnout také postupně. Sameček se na sezení nepodílí. Jakmile se vylíhne první mládě, začneme přidávat na misce vaječnou směs, aby měli rodiče čím krmit své potomky. Směs se skládá z rozstrouhaného natvrdo uvařeného vaječného bílku a jemně nastrouhané mrkve. Aby se nelepila na zobák, zasušíme směs strouhankou tak, aby byla sypká.
Právě vylíhlé andulky jsou neopeřené, mají zavřené oči a jsou bezmocné. Prohlédnou až v 8 - 10 dnech. Hnízdo opouštějí ve stáří 30 až 35 dní, ale ještě několik dalších dnů je rodiče krmí. Po dalších 10 dnech jsou mláďata samostatná a je možné je odebrat. Máme-li velkou voliéru a mladé andulky necháme v hejnu, musíme počítat s tím, že se možná budou hůře učit "mluvit" a budou asi divočejší.
Vylétlá mláďata mají poněkud matné barvy a nevýrazné ozobí. Teprve v 9 měsících jsou mladé andulky zcela přepeřené a v 10 měsících mohou poprvé hnízdit.


Několik rad ve zkratce:

- Andulku kupujte jen u zkušeného chovatele.
- Mladého ptáka poznáte podle toho, že mají celé černé oko a vlnkování na hlavě sahá až k zobáku.
- Samec se od samice liší modrým ozobím (samice ho má hnědavé).
- Nenechte andulky hnízdit vícekrát než dvakrát v roce.
- Chcete-li naučit andulku mluvit, vyberte si mládě těsně po vylétnutí z hnízda.